Hrdost

Řekl jsem si, že k příležitosti Prague Pride a pochodu hrdosti řeknu pár slov…

Jsem Trans i Gay!
A řeknu naprosto upřímně, pořád se s touhle skutečností sžívám.
Sám za sebe můžu říct, že je pro mě jen o malinko snazší být trans než gay, i když je to daleko složitější proces vzhledem k operačním zákrokům, vyšetřením a hormonům.

V čem je to tedy pro mě samotného lehčí?
Na veřejnosti by nikdo nepoznal, že jsem trans. Prostě vypadám jako muž a žiju jako muž.

V osobním životě je to složitější i proto, že při každém navazování nového vztahu dojde ke coming outu a přiznání toho, co mi chybí v kalhotách…

U gaye je to pro mě jiné. Vadí mi na tom především to, že svou lásku musím skrývat. Nemůžu být vždycky sám sebou a vzít muže za ruku, protože se bojím napadení. A právě v tom je pro mě být gay těžší.

A možná právě o tom je pro mě Pride. Ne o kontroverzích, o kterých tolik píší média. Je o něčem mnohem jednodušším – o právu milovat a nebát se tu lásku ukázat.

Jsem tedy vlastně hrdý gay a trans?
Jednoduchá odpověď: ne, nejsem hrdý gay a ani trans.
A není na tom nic špatného!
Pořád k sobě hledám cestu a věřím, že se mi to jednoho dne podaří minimálně přijmout i respektovat…

Od svých 14 let bojuju se svou orientací. Nikdo mi tenkrát neřekl, že je to OK!
Nikdo mě nepodpořil…
Jsem proto velmi vděčný, že dnes již existuje podpora pro gay a trans lidi, jako je @transparent nebo sbarvouven.cz.

Se svou identitou jsem bojoval od útlého dětství. Ztotožňoval jsem se spíš s klučíčí verzí sebe sama, než přišla puberta a ukázala mi, že to nebude tak jednoduché…

Hrál jsem si s auty, byl jsem brankářem ve fotbale i v hokeji, sbíral jsem Pokémony, střílel Call of Duty na PlayStationu One a také jsem se pral se svým bratrem jako lev…

Nesnášel jsem Barbie a odmítal jsem šaty a sukně od dvou let.

Myslím, že už moje malé Já vědělo, že je to prostě jinak.

Možná tedy nejsem hrdý na to, že jsem gay nebo trans. Ale jsem hrdý na to, že jsem své malé Já poslechl a dnes můžu být alespoň trochu sám sebou.

Možná je moje hrdost trochu jiná než ostatních.

Možná je mezi námi ale někdo další, kdo se v tom alespoň trochu vidí a má to podobně – za mě je to ale v pořádku!

Protože každý jsme individuální a hrdost má různé podoby…._