Cesta k srdci s chybami

Jsem Peer konzultant.

Často si lidé myslí, že být Peerem znamená být vyrovnaný sám se sebou a být se všemi svými problémy v souladu a v pohodě.

Za sebe ale musím říct, že to není úplně pravda. Peeři stále řeší své duševní zdraví, stále řeší problémy a starosti každodenního života.

Sám za sebe musím říct, že teď procházím už několik měsíců velmi těžkým a depresivním obdobím, kdy jsem opustil práci, prožívám ztrátu lidí, které jsem miloval, a bojuji sám v sobě se smyslem vlastní existence.

Nemám rodinu ani nějaké blízké přátele. Jsem po rozchodu a prostě jsem zůstal sám. Naplnilo se vše, čeho jsem se obával.

Ztratil jsem rodinu, protože nepřijala to, kým jsem, a já už si nechtěl nechat ubližovat.

Ztratil jsem mnoho přátel, na kterých mi záleželo, ale začal jsem cítit, že už je to jen o udržování nějaké mé představy a naděje, že se něco změní a bude to lepší. Nebylo…

Během pár měsíců jsem uzavřel tolik vztahů jako za celý svůj život. A teď se nacházím v samotě. A možná i v osamělosti?

Samota mi ale přesto přinesla pochopení pro mě samotného.
Je pro mě totiž velmi těžké přijmout sám sebe – najít pro sebe pochopení a přijetí.

Zjišťuji, že nejsem tak úplně v pohodě s tím, že jsem na vozíku, že jsem transgender nebo že jsem člověk s duševním onemocněním.

Cítím se "rozbitý"…
Cítím se zraněný.
Cítím se zlomený.

A mám pocit, jako bych sám před sebou celý život utíkal.

Hledal jsem lásku a náklonnost od druhých…

Nikdy jsem však nedokázal milovat sám sebe přes všechny ty chyby, které na sobě vidím…

I přesto všechno jsem ale nejspíš pochopil, že i přes všechnu lásku, kterou dokážu rozdat druhým, se ji musím naučit rozdávat a dát hlavně sám sobě – i přes všechny chyby, které na sobě vidím Já sám, a které mi byli naznačeny ostatními ...

Protože na nikoho jiného než na sebe bychom se neměli spoléhat víc.

Pokud umíme dát lásku sami sobě, umíme přijmout i své chyby, i když je to těžké.